R-73 (AA-11 Archer) :: Digitální Cestovatel (2025)

Short-range air-to-air missile / All-aspect infrared homing
Ruská nejschopnější střela stíhacích soubojů

Sovětské/ruské rakety Archer jsou v NATO brány jako velmi schopné a velmi obávány. Jejich nástup v 80. letech vedl k novému snažení západu s cílem vytvořit rakety vzdušných soubojů ještě schopnější, čímž vznikla celá řada západoevropských raket jako nástupci éry Sidewinderů.

Vympel R-73 je řízená střela typu vzduch-vzduch stvořená pro manévrové souboje stíhačů o velkém přetížení. Má zprvu pasivní infračervené navádění. Vyhovuje přístupu fire-and-forget, protože si vyhledá cíl a navádí se k němu z jakéhokoli směru, při těžkých podmínkách počasí a za radioelektronického rušení. Přes infračervený obraz může útočit také na pozemní cíle.

První generace střel R-73 byla zavedena do výzbroje stíhačů 1983. Následovaly dvě novější verze s širším polem detekce cílů postavené na digitálním základu, takže jmenovitě u verze RMD-2 bylo snadnější reprogramovat raketu a přesměrovat ji v letu na jiný cíl, pročež měla vyšší odolnost vůči EM rušení a infračerveným klamným cílům, byla zvýšena přesnost sledování nízko letících cílů a bylo možné Archery vypouštět v opačném směru než směr letu letounu pro obranu zadní polosféry obrovských bombardérů. Raketa byla tehdy snad jediná na světě, která úspěšně útočila na letadla přibližující se skoro pod kolmým úhlem zpředu a to právě díky své jedinečné schopnosti širokého úhlu zaměření a díky nad poměry vynikajícímu manévrování dokázala se k nim vrátit a zničit je.

Raketa řídí svůj let křidélky a současně vychylováním výtokových spalin s vysokým letovým zrychlením, což jí dovoluje supermanévrování s přetížením až 40g a dokáže sledovat a sestřelit cíle letící min 5 m nad zemí. Hlavní zdroj na dvou stránkách detailně popisuje jenom konstrukci řízení letu a tahu rakety. R-73M RMD-2 se tak k cíli přibližuje vlastní rychlostí 2,5 M, nezávisle na tom z jaké polohy vystřelena a na vyšší dosah 40 km oproti původnímu 20 km v roce 73.

Časem bylo ještě prodlužováno tělo rakety ve prospěch zásoby paliva a tedy doletu a také přibyl radarový/optoelektronický systém sledování cíle spolupracuje s přilbovým displejem pilota, čímž vznikla nejobávanější zbraň Migů 29. Postupem času v 90. letech se opět zvýšila schopnost detekce a odolnost vůči rušení. Těžké ocelové části byly předělány v hliníku, některé součástky byly dokonce dřevěné, byly použity lehčí konstrukce mechanických spojů, čímž se opět zvedla palivová účinnost a dosah raket na až 60 km (verze extended range).

Samotným bojovým tělesem byly těžké uranové tyče metány výbušinou na přímý kontakt s cílem, ke kterému časem přibyla rádiová a laserová bezkontaktní roznětka (1994). Tím mohly vzniknout další experimentální a tréninkové varianty v 90. letech s úhlem zamčení cíle 90° na kurzu intercepce, s čímž to byla první raketa krátkého dosahu na světě schopná takových výkonů.

Je to vlastně ruský neuvěřitelný předchůdce dosud nejdokonalejších střel Mistral, které již mají zcela digitální zpracování signálu v době umělé inteligence 21. století. Že toto předznamenání, které západním pilotům pěkně zatopilo, dovedli rusové ztvořit již v 80. a 90. letech, je samo o sobě jedním z nejvýznamnějších počinů ruských leteckých technologií. V podstatě tam jednu dobu v 80. a počátkem 90. let panovala situace, kdy konstrukčně mnohem jednodušší MiG-29 s pouhým náznakem přilbového zaměřovače vybavený raketami R-73 v blízkém souboji vymanévroval F-16C a ještě F/A-18. To vlastně dalo tehdy východním Němcům podnět pro stvoření raket Iris-T a Mistral, aby tím situaci opět narovnali.

Připravuje se však její nejmodernější verze RVV-MD, která má tvořit výzbroj "úžasného stíhače ruska", Suchoje T-50 PAK FA.

Uživateli střel R-73 Vympel jsou letectva z půli zemí světa z východní polokoule. Doporučuji dechberoucí ruský zdroj Missilery. Začalo to na Mizích -29 a postupně přibývalo využití na rostoucí řádce ruských sci-fi bojovníků, jako MiG-35, Su-30MK, Su-34 a Su-35S. Současně však přibývala podpora u všech ruskovýchodních vrtulníků a u tehdy experimentálních, dnes reálných asijských stíhačů HAL Tejas nebo J-10.

Specifikace

Hmotnost rakety v závislosti na přesnějším podtypu je 100 až 110 kg, s bojovou náplní 7,4 kg; délka 2,9 m; průměr 17 cm; dolet 40 km pod přetížením 40 g; maximální přetížení cíle 15 g;

Zdroje

https://en.missilery.info/missile/r73

https://man.fas.org/dod-101/sys/missile/row/aa-11.htm

https://odin.tradoc.army.mil/mediawiki/index.php/R-73_(AA-11_Archer)_Russian_Short-Range_Air-to-Air_Missile